Únor 2010

pause.

27. února 2010 v 22:01 ..každodenní výkřiky do článků.
dávám si prostě pauzu.
pokud se tu neukážu dýl jak dva měsíce tak jsem někde našla žiletku.
ale tak daleko to snad nezajde.
mějte se.
:(

my darling and....me.

25. února 2010 v 19:55 ..ocitá se ve světě fotoaparátů.
mě si radši nevšímejte, vlastně to tu dávám jen pro svůj klid, přece jen tu od pondělí nic nepřibylo. nela se nerada fotí takže proto jsou ty fotky mázlé. ;]


my other self? bigheaded barbie.

22. února 2010 v 14:53 ..každodenní výkřiky do článků.
hello my loves <3
je to tu odznova, po týdnu klidu to začalo zase, před chvíli jsem se z té nechutně žluté budovy vrátila. zítra tam nechci a nechci a nechci. neustále mě rozčiluje jeden o půl roku mladší spolužák, který si myslí, že když je kluk může si dovolovat na všechny. navíc je skoro o hlavu menší jak já, takže mi nedělá žádný problém ho zmlátit, ale tak proč si nehrát na chudinku, která nikoho nebije, taky to není špatné, ale jednou vážně dostane. za co? pořád dokola mi říká jaká jsem namyšlená, bože můj, když řeknu že namyšlená nejsem, budu vám tak připadat, ale to je na dlouho. nevím co dělám tak hroznýho, co mu na mně vadí. ještě k tomu sedí hned přede mnou, jako za trest. ale taky se v ústavu najdou moje lásky. bez nich už život absolutně nedávám, ty záchvaty smíchu o přestávkách, debaty o zapáchajícím edwardovi a o jménech budoucích dětí. nemá cenu sem ty naše kecy psát, stejně byste to nepochopili. ale můžu říct jediné. jsou pro mě všechno. <3
včera jsem sledovala od dvacáté první hodiny hokej. asi jsem to neměla dělat, jsem naštvaná ještě teď, pan ovečkin si to u mě zdovolením posral. na facebooku samozřejmě padala mnohem horší slova, ale nebudu to sem psát, kdoví co sem chodí za malé děti. :D když to bylo vyrovnané, tudíž jedna jedna tak jsem myslela že to ještě dáme, ale po tom co ti odporní rusáci dali dva góly jsem se maximálně začala rozčilovat a v posledních dvou minutách když to bylo tři dva jsem doufala, že se na nás usměje štěstí. jaksi ne. no, každopádně v angličtině jsme si na ovečkina zanadávaly, na ťutina taky. nejvíc mě naštvali když nám dali góla v posledních sekundách. viděli že to máme projetý, ale oni ho dát museli. idioti ruský. potom jsem do půl druhé sledovala rychlobruslení, martinka úžasná jako vždy. <3 ve středu nebo ve čtvrtek jede pětku tak budu čučet zase, nejlepší je ona! <3
dvacet jedna dní, kočky <3. a dneska to všechno začíná, už jenom pět hodin a nějaké drobné, přesně za tři týdny budeme na ně čekat MY! bude to tak dokonalé. je mi z toho ale nějak divně, nervozita a natěšenost dohromady, to nejhorší co může být. jestli tam sebou seknu tak si to budu vyčítat do konce života. ale tak snad ne. nu, už nevím co psát myslím že jsem napsala všechno co jsem chtěla. :) tak se mějte, ozvu se ještě během týdne.

natarii

Chain č.22

20. února 2010 v 19:29 ..pár věcí navíc o její osobě.
O čem teď přemýšlíš:
přemýšlím o tom o čem teď vlastně přemýšlím :D o koncertě^^
Kde je tvůj mobil:
hozený v posteli.

Kde obvykle spíš:
je velká pravděpodobnost že na židli u počítače, ale ještě větší pravděpodobnost je že v posteli.
Jakou poslední věc jsi jedla:
tyjo, ani nevím.


the end?

18. února 2010 v 21:15 ..každodenní výkřiky do článků.
nebylo by na škodu po dlouhé době napsat článek, já vím. ale nechce se mi. vůbec teď nemyslím na to, že nějakej blog mám, bože co to se mnou zase je. neřešme to, jestli to nebude lepší tak prostě udělám jeden zásadní krok a na hlasitý šepot zůstanou jen vzpomínky. ticho radši, zas tu melu z cesty, podobně jako můj děda když se ožere :D
dvacet pět dní, lidi. teda myslím, že dvacet pět. silně to nedávám, dneska mi z toho začalo být i mírně blbě, já tam určitě omdlím, bojím se strašně moc, jsem nervozní, chce se mi z toho občas brečet, ale na druhou stranu se neskutečně moc těším, myslím, že to bude ten nejlepší den v mým životě, ikdyž teď to tak zatím nevypadá. už zhruba vím, co si vezmu na sebe, doprava už je taky vyřešená. teď už stačí to jen realizovat. patnéctého třetí budu vstávat nejspíš kolem druhé ráno, protože ve čtyři mi jede vlak z olomouce. chci říct - nám, ale tátu už do toho nepočítám, ten na koncert naštěstí nejde, asi by tam zešílel. :D určitě budu nervoznější než jindy, proto vstávám tak brzo. určitě si milionkrát zopakuju otázku "máš ten lístek?" a nakonec v kolíně zjistím že ho nemám. ne to snad ne. domů přijedu asi šesnáctýho třetí kolem čtvrté ranní. netuším jestli vůbec půjdu do školy, nejspíš ne, nejspíš chytnu hysterickej záchvat abudu si vyčítat proč jsem si to víc neužila. už to úplně vidím. dost o koncertě.
dnes/zítra hodlám strávit noc střídavě u televize a střídavě u počítače. přece jen, ty prázdniny si ještě musím užít, v pondělí zase do školy, ale musím to brát tak že už tam budu chodit ,,jenom,, tři týdny a potom se dočkám toho dne.
zítra k večeru mám v plánu tady trošku uklidit, vyprázdnit šuplíky, nebo z nich vyhodit aspoň ty největší kraviny který by tam mohly být, tím myslím například desítky nepoužitelných strouhátek které tam mám asi od první třídy. taky se chystám trošku přeházet plakáty, bude jich tu jenom pár, vidím to na toma, nicole, dvakrát tokio hotel, twins a možná majklí. to je vše. ještě se chystám upravit si nástěnku, ale za jeden den to všechno nestihnu.
to by bylo pro dnešek všechno, omlouvám se za tenhle pubertální výlev, jinak to nešlo. mějte se hezky, pokud se nestane nějaká věc která by mě donutila ke zrušení blogu tak se ozvu. bye.

Natarii

tím názvem článku jsem vás chtěla co nejvíc vylekat. omlouvám se. :D:D

hey you we can turn it up, hey you we can turn it up.

16. února 2010 v 19:05 ..ocitá se ve světě fotoaparátů.
malinký je to schválně nechci abyste se lekli :D


i am star, you are star, we are stars.

14. února 2010 v 15:31 ..každodenní výkřiky do článků.

twenty nine, twenty nine, twenty nine.


pořád a pořád mám dobrou náladu, vůbec nic mě neštve, mám prázdniny, nejspíš ve středu jedu do olomouce. a teď mi všichni záviďte. ne to samozřejmě nemusíte. zbývá dvacet devět dní, uvidím je, uvidím snad některé z vás, nejradši bych vás viděla všechny najednou, ale to asi nepůjde. teď jsem ale nejvíc natěšená na středu, nutnost nakupovat, nutnost sehnat něco úžasnýho co si vezmu na koncert. sice jedu nejspíš sama, ale to mi vůbec ale vůbec nevadí, možná ještě někoho seženu, přinejhorším vezmu maminku. ♥ dneska mi táta dal pětset takže nejlepší. už se těším až budu vyjíždět z olmu s dobrým pocitem, že už konečně vím co si vzít na sebe. ještě asi dostanu od babičky nějaký penízky, protože si chci koupit boty, fialový, jak jinak. jiná barva nepřipadá v úvahu. musím končit zlatíčka, přijel strejda, naštěstí bez té odporné, dolízající, namyšlené sestřenky. tak se mějte, brzo se ozvu. ♥ kiss :*

edit: spletla jsem se, sestřenice tu je taky :/

strange, strange in your perfect world so strange, strange i fell so absurd in this life.

13. února 2010 v 21:54 ..má sluchátka v uších.
omlouvám se, ale nemám náladu na to abych psala článek.

ale jinak, todle dokonalost největší ♥♥♥


tom's sausage. haha.

11. února 2010 v 16:42 | Natarii |  ..každodenní výkřiky do článků.
opravdu se divím, že mám pořád dobrou náladu. za normálních okolností bych už včera večer byla v hrozných depkách. ale teď? nic. jsem za to strašně moc ráda, jsem tak strašně šťastná, neskutečně moc. pokud to tak bude pokračovat dál, tak budu jen a jen ráda.
škola je poslední dny taky docela v pohodě, musím se pochlubit, dneska jsem dostala za jedna z fyziky, v němčině jsme poslouchali nějaké dechovky, teda dechovky to nebyly, ale nelíbilo se mi to, bylo to příšerné, byly jsme tam dnes jenom čtyři, učitelka u těch dechovek vyprávěla svoje zážitky z německa, mluvila o berlíně. hned bych tam jela. moje cestovní tašky mám u sebe v pokoji, nejradši bych se sbalila a vyrazila do toho města kde chci jednou žít. <3 ještě ke škole. pokud byste nechápali název článku, tak to byl zase jeden hlod v angličtině s d. právě teď se učíme jídlo a to bych nebyla já abych nevymyslela něco úchylnějšího a mnohem, mnohem zajímavějšího. tak teda tomova klobása. no není to lepší než jenom klobása? :D haha neřešte, nějak se mi to začalo líbit, možná to budu používat, ale zase snížení návštěvnosti? to ne. a co můžete čekat jako poslední část článku?
no co jiného než koncert. třicet dva, lidi. pořád nějak netuším co si vzít na sebe, ještě k tomu nemůžu spát u sestřenky, protože mi včera volala, že v březnu bude pryč. sakra, sakra, sakra, sakra. takže musím jet až někdy v pondělí ráno, vůbec nevím v kolik, všechny vlaky jedou naprosto debilně. nějak to musím dát a né že né. taky musím navštívit moji oblíbenou olympii v olomouci, potřebuju nakupovat a to hodně. snad mi to vyjde příští týden o prázdninách na který se mimochodem strašně těším. konečně týden klid od školy. :) tak a to by bylo nejspíš vše, zítra večer se možná ozvu, nebo spíš sem hodím nějaký fotky. mějte se hezky, mám vás ráda. <3
Natarii

"and...did you buy milk yesterday?"

8. února 2010 v 20:42 ..každodenní výkřiky do článků.
moje dokonalá nálada stále pokračuje, růžové brýle kterými se divám na svět kolem sebe mi zůstávají. i mí drazí rodičové si všimli toho, že jsem jiná. myslím, že užívání si života bylo to nejlepší co jsem mohla začít dělat. pokud jsem si dřív myslela že si ho užívám, tak jsem lhala sama sobě. až teď je všechno krásné. někteří můžou jen tiše závidět.
taky mě mile překvapila moje kamarádka. myslela jsem, že už to po naší hádce nebude jako dřív, ale ouha. je to ještě lepší, aspoň dneska bylo. každým dnem se do školy těším čímdál víc, ne na to odporný učení, ale na ně, na ty který miluju, ty holky, jsou tak strašně dokonalý, všechny, teda jedna vyjímka se najde, ale to nerozebírejme. nevím co bez nich budu dělat až dojdu na konec deváté třídy. miluju je, znám je od svých tří let. dnes při hodině angličtiny jsem s tou moji paní x zažila neskutečný záchvat smíchu po tom co jsem se učitelky zeptala, jestli včera kupovala mléko. no, učitelka se samozřejmě taky zasmála, ale my nejvíc.
konec článku nechám jako obvykle patnáctému třetí. toto už není vůbec důležité číst, jde jen o to, abych neporušila můj zvyk a to je psát o něm každý den do článku. pokud víte o soutěži o setkání v bravu - zkusila jsem to, ale žádnou extra šanci si vážně nedávám. vlastně ani nevím jestli bych chtěla vyhrát, určitě bych sebou sekla, jako vždy. ale pokud už by se tak stalo, což se stane tak na 0,1%, vím koho bych si vzala sebou. pokud by chtěla, že. jméno si zatím nechám pro sebe, stejně nevyhraju tak na co to tu prozrazovat. uch. končím lidi. musím jít navštívit koupelnu a potom hurá do postýlky. ani nevíte jak dobře se mi dneska ráno vstávalo. myslím, že budu muset chodit spát takhle brzo častěji. dobrou noc ♥

Natarii

goodbye, goodbye.

7. února 2010 v 17:43 ..každodenní výkřiky do článků.
po dvaceti šesti hodinách vám opět píšu s nejdokonalejší náladou. nechápu proč ji mám tak dobrou, tak dokonalou, vůbec ne. vůbec mě neštve to, že jdu zítra do školy, že budu vstávat v šest ráno, že budu unavená, že budou mít učitelky kecy. je mi to úplně jedno. mám v hlavě jediné. patnáctého třetí. blíží se to čímdál víc, zbývá třicet šest dnů. nevím co v ten den budu dělat, budu naprosto vystresovaná, nevím jestli to zvládnu, budu se modlit abych neomdlela. užiju si to maximálně, nikdy na to nezapomenu.
možná jste si už všimli jisté změny ve článku. ano, moje články už nebudou tak příšerně chaotické, už nikdy sem nebudu psát o tom jak mě deptá škola, ode dneška začínám úplně jinak. asi je to určitý druh dospívání, jsem za něj ráda. už mě nebavily ty příšerné články plné vytlemených smajlíků, nebavily mě články s hromadou trapných depresí. jsem vážně zvědavá, jak dlouho mi tohle vydrží. taky už na blog nebudu psát každý den, jen když opravdu budu vědět co psát, nerada se nutím do článků. teď půjdu změnit design, už se na tohle nemůžu dívat. nejradši bych to tu celý smazala a začala úplně od začátku. ale ty články co tu mám, jsou hezký vzpomínky na všechno. miluju to tady, ale i přesto mám občas chuť jedním kliknutím smazat tohle všechno. skoro rok mýho života. neřešme to. co bylo, bylo, tak to tu nechám. mějte se hezky.

Natarii

edit: ještě to není úplně hotové, potom to dodělám. mimochodem, lásky, vy jste dole. <3

clouds filled with stars cover the skies and i hope it rains you’re the perfect lullaby what kinda dream is this?

6. února 2010 v 11:53 | Natarii |  ..každodenní výkřiky do článků.



dobré ráno. no pro mě moc dobré není, jsem chytla z mýho posledního snu depku. fuj, byl pěkně hnusnej. stejně jako ty ostatní před ním. nevím čím to je, že se mi dneska zdály takový divný věci. první ještě vcelku ušel, bylo léto, byla jsem s mamkou u moře, cosi jsme tam jedly a potom nás někdo zastřelil. :D na chvilku jsem se probudila, napila se a pokračovala ve spaní. druhej sen bych nerozebírala, bohužel to co v něm bylo už se stalo, takže to je jedno. no a ten třetí byl vážně divnej, hnusnej, odpornej, nechutnej. :D byla jsem v krnově ještě s mýma dvěma kámošema. vystoupili jsme z vlaku a tam stálo auto. u něho stál můj táta a ještě nějaký lidi, který znám, ale nevím jejich jména. nejdřív mě taťka seřval, už nevím kvůli čemu. a potom se tam z ničeho nic ukázal Bill. a začal tam s nějakýma chlapama tancovat :D:D a potom z ničeho nic spadnul na zem, někdo k němu přišel a potom řekl "je mrtvý". no. potom co to řekl, jsem v tom snu šla na nějaký blog o TH a tam bylo všude napsané že Bill umřel. naštěstí jsem se vzbudila jinak bych se asi zbláznila. z postele jsem vystřelila k Evuli na blog. :D možná si říkáte, že jsem blázen, ale to bylo vážně strašný. dobře. končím s těma snama. jak se jinak máte? já super, konečně sobota. doufám, že se ze dneška na zítřek vyspím, protože budu hlídat celých čtrnáct dní psa. (Hunda xDD). ale celkem se na ni těším, už jsem ji dlouho neviděla. no nic, budu končit. je to nějaký dlouhý, koho by to bavilo číst. tak se mějte. dneska na obrázku Bill, protože musím udělat nějakou změnu, né? :D ale od příště zase Tom. pa.

Natarii

william, bill nebo prostě a jednoduše VILMA.

5. února 2010 v 15:37 | Natarii |  ..ocitá se ve světě fotoaparátů.
nelekněte se, jsem tam nenamalovaná, unavená a s vlasama pod čelenkou. :D

a ještě k tomu jedna fotka je rozmazaná. ale neřešte.


i don’t mind it i still don’t mind at all It’s like one of those bad dreams when you can’t wake up

3. února 2010 v 22:18 | Natarii |  ..každodenní výkřiky do článků.
omlouvám se, jsem líná psát článek, ale něco vymyslím no. dneska bez písničky nemám na to nervy. :D dohodím ji sem třeba zítra. ve škole to celkem jde, měla bych si jít udělat úkol do angličtiny, ale nechce se mi, asi ho udělám až zítra ráno. pokud budu stíhat. dneska ráno jsem se skoro nedostala z domu, no, klidně jsem mohla být doma, ale já nutně potřebovala vidět moje děvčata, takže můj problém. před našim "úžasným" rodinným domem máme nejmíň metr sněhu, úžasně se v tom chodí. wrr. chodík taky jaksi nebyl odhrnutej a autobus nejel. a zpátky domů už se mi vážně nechtělo no. ale do školy jsem došla, sice za pět osm, ale to je jedno. už mě to v tý škole zas strašně nebaví, chci už ty prázdniny, chci březen, chci konec května, chci srpen. no a co psát. už nevím. :D tákže, teď jdu na facebook, tak mě hledejte tam. miluju ty diskuze s Májuškou <3 :D
Natarii

Chain č.21

2. února 2010 v 18:00 | Natarii |  ..pár věcí navíc o její osobě.
1. Co znamená Vaše přezdívka a proč jste si založili blog?
Natarii? Japonský překlad mýho jména^^ Líbí se mi teda víc než český. :D

ready set go it's time to run the sky is changing we are one together we can make it while the world is crashing down don't you turn around.

1. února 2010 v 19:18 | Natarii |  ..každodenní výkřiky do článků.



jó jó. nebo spíš né né. už nikdy nebudu slibovat, že večer napíšu článek. já věděla, že se mi nebude chtít. :D ale bacha, dnes jdu spát s čistou hlavou, protože jsem si právě dodělala úkoly. učit se nebudu na to kašlu, celkem si to pamatuju. naštěstí. dobře. chtěla jsem psát ten článek o včerejšku, tak se teda nějak překonám. nerada píšu články z donucení, ale co se dá dělat. dobře, už vážně začnu, se k tomu vykecávám půl hodiny. jak už jistě víte, včera jsem s b. jela do jindru. (to že jsme málem dojely do jeseníku neřešte xDD). ve vlaku do krnova jsme se fotily, to jste viděli v minulém článku. potom nám měl jet vlak ve třináct třicet. jenže my blbky jsme se zakecaly a ujel nám před nosem. super. další jel za hodinu, takže jsme si sedly a poslouchaly moji mp3. o půl třetí jsme teda nasedly do vlaku a jely. ale ještě předtím nás na nádraží zastavil jeden exot. rozhovor s ním byl velice zajímavý.

exot: já jedu do jindru.
my: hm.
exot: vy taky jedete do jindru?
my: jo.
exot: a jede vůbec vlak do jindru?
my: jo!
exot: a vystupujete v jindru?
my: joo!
exot: no měl by ten vlak jet. já to tu mám napsané.
my: hm.
exot: vidíte já to tady mám napsané (uakzuje nám nějakej papír)

prostě největší idiot toho dne. dojely jsme za holkama asi o půl čtvrtý. vlak nám měl jet o půl pátý. no jenže hlásili, že bude mít deset minut zpoždění, tak jsme šly do zadu. potom slyšíme zvuk vlaku a co nevidíme? vlak nám opět ujel :D takže jsme šly k d. vlak kterej nám jel o půl sedmý jsme už naštěstí stihly. domů jsme dojely o půl devátý. bylo to strašně moc fájn. <3 ale s b. vždycky. ha! článek mám za sebou. ani to nebolelo a klidně bych psala ještě něco. no nic, nejspíš půjdu hodit na facebook nějakej řetězák a potom půjdu čučet na telku, nebo budu ještě u kompu. tak se mějte, ozvu se, nevím kdy. mimochodem > čtyřicet dva <33

because i love her. <3

1. února 2010 v 11:40 | Natarii |  ..ocitá se ve světě fotoaparátů.
článek napíšu večer ;)
♥♥♥♥♥